Umění ve veřejném prostoru & místa, která si lidé pamatují

Dvě tváře — muž a žena — které se dívají jen na sebe a nevidí zbytek světa. Nad nimi se jejich ruce setkávají a stávají se jedním plynulým obloukem.

Kompozice pro místo, kde se lidé setkávají: náměstí, nábřeží, park, promenáda. Zve páry, aby se postavily mezi tváře, požádaly o ruku, pořídily fotografii, ke které se budou po letech vracet — dominanta, která dává městu příběh.

Modelováno ve 3D ve virtuální realitě a připraveno k úpravě měřítka, statickému návrhu a realizaci v bronzu, kameni přírodního vzhledu nebo sochařském betonu.

Od doby bronzové po Wi-Fi v jedné postavě. Anděl vystupuje ze surového kusu bronzu — prvního kovu, který se lidé naučili zpracovávat — a zvedá skleněnou kouli, která září neonovým světlem a poskytuje bezplatné Wi-Fi všem kolem.

Každý materiál vypráví kapitolu lidského pokroku: bronz a kámen u nohou, beton a ocel v těle, polymery a sklo v křídlech a kouli, světlo a bezdrátový signál nahoře. Velká křídla jsou zároveň střechou před deštěm a dřevěné lavičky pod nimi zvou k posezení, odpočinku, nabití telefonu a k delšímu pobytu.

Socha, která je zároveň veřejnou službou: bezplatný bod připojení, přístřešek a místo setkání — a v noci maják, díky kterému si lidé říkají 'sejdeme se u Anděla'.

Katalog příběhů míst pro celou obec: od středověké krčmy Riuale a zrodu přímořského letoviska v roce 1827 přes lázeňský park a spojení obou částí Rewalu v roce 1905 až po pobřežní železnici, staré pohlednice a vzpomínku na pobřeží v Trzęsaczi.

Místo hotových výrobků — systém. Každý motiv vychází z pramene, data nebo vzpomínky obyvatel; každá forma má úlohu: brána, náměstí, lavička, zastávka, vyhlídka. Jeden materiálový jazyk spojuje celé pobřeží v jednu značku.

Doporučujeme začít jedním dobře viditelným pilotním místem, kde se otestují materiály, reakce obyvatel a náklady na údržbu.

Fáze I je odborné znovuvytvoření chybějící hlavy a paže sochy svatého Jiří, kterou ve 20. letech 20. století vytvořil Hugo Lederer z umělého kamene na cementové bázi. Dochovalo se asi 70 % originálu; nové části vycházejí z archivů a souhlasu památkáře.

Další fáze nenapodobují historický monument: dochované relikty háje se stávají výchozím bodem pro současné formy — Kruh času, Alej knížat, Korunu háje, Vodní stopu a Cestu paměti.

Koncept bezplatného, otevřeného hřiště na mýtině před komplexem Gustavsvik, tematicky navazujícího na jeho aquapark Lost City.

Prvním dílem je orientační dominanta: tesaná kamenná písmena na mechem porostlé skále s korunovanou kamennou hlavou a prstencem G Gustavsviku, viditelná z cesty i od hlavního vstupu — zde ve dvou verzích, mechově zelené a žulově šedé, umístěných do fotografií skutečného místa. Kolem ní se myšlenka rozrůstá v otevřené i uzavřené skluzavky, překážkovou dráhu, houpačky, dětskou lanovku a malou lezeckou stěnu — vše ve stylu ztraceného města.

Návrh byl odeslán, ale nikdy nedostal odpověď a projekt nebyl postaven. Ukazujeme jej jako příklad, jak téma může proměnit vstup a jeho okolí v cíl návštěvy.